Menu

Očkování zdravotnického personálu

Souhrn

Doporučení pro očkování zdravotnického personálu je rozděleno podle preventabilních onemocnění na 2 kategorie: 1) nemoci, pro které je doporučena vakcinace nebo dokumentace imunity z důvodu rizika zdravotnického personálu získat tato onemocnění nebo je přenést na pacienty a 2) nemoci, proti kterým může být indikována vakcinace za určitých okolností.

Doporučení se týkají zdravotnického personálu lůžkových zařízení akutní péče (nemocnic), zařízení dlouhodobé péče (LDN, pečovatelské domy apod.), ambulantních zařízení, rehabilitačních center, zařízení poskytujících urgentní péči, domácí péči aj.

Úvod

Zdravotnický personál či zdravotnický pracovník (dále jen ZP) je definován jako všechny placené i neplacené osoby pracující ve zdravotnických zařízeních, které mohou být v kontaktu s pacienty a/nebo s infekčním materiálem, včetně tělních látek, kontaminovaných zdravotnických předmětů, kontaminovaných povrchů a kontaminovaného vzduchu. ZP může zahrnovat (ale není omezen na) lékaře, zdravotní sestry, zubní personál, farmaceuty, laboratorní personál, personál piteven, studenty a školence a další osoby, které nejsou přímými poskytovateli zdravotní péče, ale mohou být exponované infekčním agens, které mohou být přeneseny z a na zdravotnický personál a pacienty (úředníci, stravovací pracovníci, pracovníci údržby, prádelny, administrativní pracovníci, bezpečnostní pracovníci atd.) (2).

Díky kontaktu s pacienty nebo infekčním materiálem pacientů je mnoho ZP zvýšeně ohroženo expozici (a případně přenosu) vakcínami-preventabilních nemocí. Zaměstnavatelé a ZP sdílejí odpovědnost za prevenci těchto profesně získaných infekcí a poškození pacientů uskutečňováním opatření k prevenci přenosu preventabilních infekcí. Vakcinační programy jsou proto nezbytnou součástí kontroly a prevence infekcí pro ZP. Optimální využití doporučených vakcín pomáhá udržovat imunitu a chránit ZP od infekcí a tím chránit před infekcemi i pacienty. Zavádění doporučených vakcín do vakcinačních programů by mohlo významně snížit počet vnímavých ZP a riziko přenosu preventabilních nemocí na pacienty, další ZP a jiné kontakty (3).

U každého ZP by měl být veden záznam ukazující imunitní stav vůči preventabilním nemocem (dokumentované onemocnění, očkování nebo serologické výásledky) včetně záznamu vakcín aplikovaných v zaměstnaneckém poměru a dokumentaci nežádoucích příhod po vakcínách (4). Pro každou vakcínu by mělo být zaznamenáno datum aplikace (včetně vakcín, které mohly být aplikované před zaměstnaneckým poměrem), výrobce vakcíny a číslo šarže, jméno, adresa a titul očkující osoby. Přesné vakcinační záznamy pomáhají rychle identifikovat vnímavé ZP (kteří nebyli očkováni nebo nemají dokumentovanou imunitu) během epidemické situace a mohou pomoci snížit náklady a narušení fungování zdravotnického systému (5-7). ZP by měli dostat kopii svého očkovacího kalendáře a měli by jej uchovávat společně s další vlastní zdravotnickou dokumentací, aby byla snadno k dispozici možným budoucím zaměstnavatelům.

Zaměstnavatel by měl rutinně při přijetí zaměstnance a dále alespoň 1x za rok kontrolovat vakcinační a imunitní stav svých zaměstnanců.

Doporučení pro ZP je možné rozdělit do 2 kategorií:

1) Infekce, proti kterým je doporučována rutinní vakcinace ZP nebo průkaz imunity, protože ZP jsou ve zvýšeném riziku tyto infekce získat a také jimi nakazit své pacienty. K těmto infekcím patří hepatitida B, chřipka, spalničky, zarděnky, příušnice, varicella, pertuse.

2) Vakcíny, které jsou doporučovány je za určitých specifických okolností. Do této kategorie patří meningokokové, tyfové a polio vakcíny.

Použité zkratky: ZP = zdravotnický personál nebo pracovník; IM = intramuskulární; HBV = hepatitis B virus; HBsAg = hepatitis B povrchový antigen; SC = subkutánně; HIV = virus lidské imunodeficience; MMR = vakcína proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám; TB = tuberkulóza; HAV = hepatitis A virus; IgA = imunoglobulin A; ID = intradermalně; TIV = trivalentní inaktivovaná chřipková vakcína; LAIV = živá atenuovaná chřipková vakcína; BCG = bacille Calmette-Guérin vakcína proti tuberkulźe; OPV = orální poliovirová vakcína.

Hepatitida B

Hepatitis B rekombinantní vakcína

Očkovací schéma: 3 dávky, 2. dávka 4 týdny po 1. dávce, 3. dávka 5 měsíců po 2. dávce

Cesta aplikace: i.m. (vždy do deltoideu)

Indikace: Preexpozičně: ZP v riziku expozice tělesným tekutinám; postexpozičně (viz Table 4)

K ZP v riziku perkutánní nebo slizniční expozice krvi nebo tělesným tekutinám patří akupunkturisté, zubaři, dentální hygienistky, technici emergentních jednotek, pracovníci rychlého zásahu (RZP), laboratorní technici, zdravotní sestry, studenti lékařských fakult a zdravotnických škol, lékaři atd. Zdroj: CDC. A comprehensive immunization strategy to eliminate transmission of hepatitis B virus infection in the United States: recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices. Part II: immunization of adults. MMWR 2006;55(No. RR-16).Gravidita: není kontraindikací. Na základě omezených dat žádné nežádoucí účinky pro plod.

Kontraindikace: anafylaktická reakce na kvasinky.

Poznámka: Nemá žádný vliv (ani terapeutický ani nežádoucí) na HBV-infikované osoby. Prevakcinační serologický screening není indikovaný (může být indikovaný v určitých vysoce-rizikových populacích). ZP ve vysokém riziku kontaktu s krví nebo tělesnými tekutinami by měla být vyšetřena serologická odpověď 1-2 měsíce po dokončení vakcinace.

Hepatitis B imunni globulin (HBIG)

Očkovací schéma: 0.06 ml/kg IM co nejdříve po expozici při indikaci

Indikace: Postexpoziční profylaxe (viz Table 4)

Kontraindikace: Dle příbalové informace. Zvážit přínos a riziko u pacientů s deficitem IgA a při anamnéze anafylaktické reakce po produktech obsahujících IgG.

Epidemiologie a rizikové faktory

Hepatitida B je infekce způsobená virem hepatitidy B (HBV), který se přenáší perkutánním a slizničním kontaktem s infikovanou krví nebo tělesnými tekutinami. Virus je vysoce infekční; pro neimunní osoby je přenos pří píchnutí jehlou až 100x vyšší při expozici HBeAg-positivní krvi než při expozici HIV-positivní krvi (14). Riziko HBV infekce je sdruženo se stupněm kontaktu s krví na pracovišti a s hepatitis B e-antigenním stavem zdrojové osoby (15). Virus je v prostředí stabilní a zůstává infekční na površích prostředí nejméně 7 dní (16).

V roce 2009 bylo v USA hlášeno 3371 případů akutních HBV infekcí a odhaduje se, že skutečný počet případů při započítání nehlášených a nediagnostikovaných je 38 000 (17). Z 4519 hlášených případů akutní HBV infkce v roce 2007 zhruba 40% bylo hospitalizováno a 1.5% zemřelo (18). HBV může vést k chronické infekci, v jejímž důsledku může dojít k jaterní cirhóze, jaternímu selhání, karcinomu jater a úmrtí. Podle odhadů žije v USA 800 tisíc až 1.4 milionu osob s chronickou HBV infekcí; tyto osoby jsou hlavním rezervoárem pokračující transmise HBV transmission (19).

Vakcíny k prevenci hepatitidy B jsou v USA dostupné od roku 1981. Od 10 let později byla zavedena národní strategie k eliminaci HBV infekce a doporučeno rutinní očkování dětí (20). V letech 1990-2009 poklesl výskyt HBV infekce o přibližně 84%, z 8.5 na 1.1 případů na 100,000 obyvatel. (17); pokles byl nejvyšší (98%) u dětí do

Hepatitida B ve zdravotnictví

V roce 1982, kdy byla hepatitida B v USA poprvé doporučena pro ZP, došlo odhadem k 10,000 infekcí u osob zaměstnaných ve zdravotnictví nebo zubařství. Do roku 2004 toto číslo pokleslo na odhadnutých 304 infekcí, převážně díky zavedení rutinní postexpoziční vakcinace a zlepšení opatření kontroly infekcí (24-26).

Riziko získání HBV infekce při profesní expozici je závislé na frekvenci perkutánní a slizniční expozice krvi a tělesným tekutinám (semeno, sliny, exudáty z rány) obsahujícím HBV, zejména tekutinám obsahujícím HBeAg (marker vysoké HBV replikace a virové nálože) (27-31). Riziko je vyšší během profesního studijního období a během profesní kariéry se může měnit (1). V závislosti na prováděných činnostech může být ZP v riziku expozice HBV. Osoby poskytující péči v osobám v ambulantních zařízeních i v zařízeních dlouhodobé péče mohou být v riziku získání nebo přenosu HBV infekce při provádění procedur, při kterých jsou v kontaktu s krví (např. asistence při monitorování glykemie neb ošetřování ran) (32-34).

Data z národních přehledů ukazují že v letech 2002-2003 odhadem 75% ZP bylo očkováno 3 dávkami HBV vakcíny (37). Od roku 2002 zůstává proočkovanost 1 a 3 dávkami vakcíny stabilní. V roce 2009 bylo proočkovanost ≥1 dávkou 75%-77% a ≥3 dávkami 67%-68% u ZP ve věku 18-49 let (23). Data z jiného přehledu z roku 2007 ukazují proočkovanost ≥3 dávkami ZP ve věku 18-64 let 62%(38). Cílem Healthy People 2020 goal je proočkovanost ZP 90% (39). Tohoto cíle tedy zatím nebylo dosaženo.

Účinnost vakcinace, trvání imunity a bezpečnost

Účinnost vakcinace

3 dávky aplikované IM ve schématu 0, 1 a 6 měsíců u zdravých dospělých ≤40 let věku navozují protektivní protilátkovou odpověď v přibližně 30%-55% po 1. dávkce, 75% po 2. dávce a >90% po 3. dávce (40-42). Ve věku nad 40 let dosahuje protektivních hladin protilátek <90% očkovaných a ve věku 60 let jen zhruba 75% očkovaných osob (43). Kromě věku jsou dalšími faktory snižujícími imunitní odpověď na vakcinaci kouření, obezita, genetické faktory a imunosuprese (43-46).

Trvání imunity

Je dokumentována protekce vůči symptomatické infekci a chronické HBV infekci přetrvávající ≥22 let (47). Imunokompetentní osoby, které dosáhly koncentrace anti-HBs protilátek ≥10 mIU/mL po preexpoziční vakcinaci jsou chráněni před akutním onemocněním i chronickou infekcí. I když hladiny anti-HBs časem klesají, protekce přetrvává a většina responderů vykazuje anamnestickou reakci na další dávku vakcíny (47-51). Pokles protilátek může být o něco rychlejší u dětí očkových v kojeneckém věku ve srovnání s očkováním v pozdějším dětském, adolescentním a dospělém věku. I když je imunogenita u imunokompromitovaných osob nižší, pro ty, kteří dosáhnou a udrží protektivní hladinu před expozicí HBV mají vysoký stupeň ochrany (52).

U osob neodpovídajících na první 3-dávkou sérii vakcinace (nedosáhnou anti-HBs koncentrace ≥10 mIU/ml ), 25%-50% reaguje na další dávku vakcíny a 44%-100% reaguje na 3-dávkovou revakcinační sérii se standardní dávkou vakcíny (43,53-58). Osoby s měřitelnými ale nízkými hladinami (1-9 mIU/ml) po úvodní vakcinační sérii reagují lépe na vakcinaci než osoby, které po úvodní sérii nemají žádní anti-HBs protilátky (49,53,54). Osoby, které nemají protektivní hladiny protilátek 1-2 měsíce po revakcinaci jsou buď infikováni HBV nebo jsou primárními non-respondery. U non-responderů mohou být odpovědné genetické faktory (54,58,59). ACIP nedoporučuje více než 2 vakcinační série u non-responderů (52).

Bezpečnost vakcíny

Hepatitis B vakcíny jsou prokazatelně bezpeční pro kojence, děti, adolescenty i dospělé (52,60,61). S vakcinací byly časově sdruženy vzácné případy alopecie a artritidy, ale poslední data nepodporují příčinný vztah mezi HBV vakcínami a alopecií ani artritidou (61-63). V letech 1982-2004 bylo v USA očkováno ≥1 dávkou HBV vakcíny odhadem 70 milionů adolescentů a dospělých a 50 milionů kojenců a dětí (52). Nejčastějšími nežádoucími účinky byly bolest v místě vpichu (3%-29%) a horečka >37.7°C (1%--6%) (64-67). V placebem kontrolovaných studiích tyto nežádoucí účinky nebyly častější po vakcíně než po placebu (40,41,64-67). Revakcinace není sdružena se zvýšeným výskytem nežádoucích účinků.

Hepatitis B vakcinace je kontraindikována u osob s anamnézou hypersensitivity na kvasinky nebo jakoukoili složku vakcíny (4,64-66). Osoby s anamnézou vážné nežádoucí reakce (anafylaxe) po HBV vakcinaci by neměly dostat další dávky. Podobně jako u jiných vakcín se vakcinace odkládá při akutním středně těžkém nebo těžkém onemocnění s nebo bez horečky(4). Vakcinace není kontraindikována při anamnéze roztroušené sklerózy, Guillain-Barré syndromu, autoimunitních nemocí (např. SLE, revmatoidní artritida) nebo jiných chronických onemocnění. Těhotenství není kontraindikací vakcinace; omezená data ukazují na bezpečnost očkování těhotných žen pro plod (4,68). Dostupné vakcíny obsahují neinfekční HBsAg a nepředstavují pro plod žádné riziko infekce.

Doporučení

Primární vakcinace se skládá z ≥3 IM dávek hepatitis B vakcíny nebo kombinované hepatitis A a hepatitis B vakciny. Očkování nemusí být zahajováno znova, pokud je 2. nebo 3. dávka aplikována později než v doporučeném intervalu. Podrobnější doporučení je dostupné na webu (52). Očkovací kalendář je též dostupný na webu http://www.cdc.gov/vaccines/recs/schedules/adult-schedule.htm#HCWs. U dospělých se hepatitis B vakcína aplikuje do deltového svalu. U obézních osob může být pootřeba použití delší jehly (až 37,5 mm) (4).

Preexpoziční

Neočkovaní a nekompletně očkovaní ZP: Pre- a postvakcinační serologické vyšetření

Postexpoziční

Potřeba postexpoziční profylaxe by měla být ověřena bezprostředně po perkutánním, očním nebo slizničním kontaktu nebo kontaktu porušenou kůží s krví nebo tělesnou tekutinou na pracovišti. Rozhodnutí o postexpoziční profylaxi závisí na HBsAg stavu zdroje a vakcinační anamnéze a sérologickém stavu exponovaného TP (Table 4) (72).

Neočkovaný a nekompletně očkovaný ZP

Očkování ZP

ZP s dalšími rizikovými faktory

Chřipka

Epidemiologie a rizikové faktory
Chřipka každoročně způsobuje v USA v průměru každoročně odhadem > 200 000 hospitalizací a 3 000 až 49 000 úmrtí (74-76). K většině s chřipkou-sdružených těžkých onemocnění a úmrtí dochází u osob s chornickými nemocemi, u kojenců a malých dětí, seniorů a těhotných žen (74-78). Snížení rizika u osob se zvýšeným rizikem komplikací je hlavním cílem strategií prevence chřipky (77).


Přenos chřipky ve zdravotnických zařízeních

ZP jsou na svém pracovišti vystaveni kontaktu pacientů s chřipkou, a proto jsou v riziku získání chřipky ve svém zaměstnaní a jejího přenosu na pacienty a další ZP. Podle průřezového průzkumu personálu nemocnice (školící se lékaři) 37% hlásilo chřipkovité onemocnění v období září až květen a 9% hlásilo více než 1 epizodu respiračního onemocnění. Trvání nemoci bylo různé (rozmezí: 1-10 dní; průměr: 7 dní), stejně tak jako trvání absence z práce (rozmezí: 0-10 dní; průměr: 0.7 days) (79). Infikovaní ZP, kteří během nemoci pokračují v práci, mohou chřipku přenášet na své pacienty, z nichž mnozí mají vysoká rizika pro komplikaci chřipky. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby byli ZP rutinně každoročně proti chřipce očkováni (77).

Bylo provedeno jen málo randomizovaných studií účinnosti chřipkových vakcín u ZP. V jedné randomizované studii 427 ZP vakcinace nebyla účinná v snížení počtu epizod respiračních infekcí nebo trvání nemoci, ale byla sdružena s 28% poklesem absence v práci (z 1,4 dny na 1,0 dne) z důvodu respiračních infekcí (80). V této studii se chřipka laboratorně nepotvrzovala. V jiné randomizované studii z ZP byla vakcinace sdružena s významně nižším stupněm serologického průkazu chřipkové infekce, s účinností vakcinace 88% pro chřipku A a 89% pro chřipku B (p<0.05) (81); nicméně v této studii nebyl žádný významný rozdíl v počtu dní febrilních onemocnění nebo v absenci v zaměstnání.

Chřipka může způsobovat epidemie těžkých respiračních onemocnění u hospitalizovaných osob a v zařízeních dlouhodobé péče (82-90). Epidemie chřipky v nemocnicích (86-88) a zařízeních dlouhodobé péče (91) byly sdruženy s nízkou proočkovaností ZP. Jedna nerandomizovaná studie prokázala zvýšení proočkovanosti ZP a snížení nosokomiálně získané laboratorně potvrzené chřipky v nemocnici po zavedení speciálního (mobile cart--based) vakcinačního programu ZP(86). Bylo provedeno několik randomizovaných kontrolovaných studií vlivu očkování ZP na morbiditu a mortalitu v zařízeních dlouhodobé péče (92-95). Tyto studie prokázaly podstatný pokles celkové mortality (92-95) a chřipkovitého onemocnění (92,94,95). Nicméně studie k zjištění a průkazu účinnosti v prevenci specifičtějších cílů (např. laboratorně potvrzená chřipka a mortalita) chybí. Podle nedávné systematické rešerše očkování ZP v zařízeních, kde byli očkováni i pacienti, mohlo dojít k významnému poklesu úmrtí u starých pacientů na všechny příčiny a úmrtí na pneumonii, ale byla poznamenána potřeba dalších randomizovaných kontrolovaných studií (96,97) stejně tak jako studie specifičtějších cílů.

Prevence chřipky u ZP, kteří mohou být zdrojem přenosu viru chřipky, poskytuje ochranu kromě očkovaného i pacientům s rizikem komplikací chřipky. Z očkování ZP mohou mít obzvláštní prospěch pacienti, kteří sami nemohou být očkováni (např. kojenci

Faktory týkající se očkování ZP proti chřipce

K bariérám očkování ZP patří strach z nežádoucích účinků vakcíny (zejména chřipkovitých příznaků), nedostatek času a nepohodlí, vnímaná neúčinnost vakcíny, vnímaná nízká pravděpodobnost získání chřipky, vyhýbání se lékům a strach z jehly (79, 102-109). K faktorům zvyšujícím přijímání vakcinace patří zájem o vlastní ochranu, předchozí očkování proti chřipce, zájem chránit pacienty a vnímaná účinnost vakcinace (79,105,106,109-112). K strategiím, které prokázaly zlepšení proočkovanosti ZP, patří kampaně zdůrazňující prospěch očkování pro ZP i pacienty, vakcinace vedoucích zdravotnických pracovníků (vedoucích lékařů) nebo "opinion leaders", odstranění administrativních bariér (např. ceny), poskytováním vakcíny v místech a časech snadno dostupných pro ZP a monitorování a hlášení proočkovanosti (99,113-120). Pro zdravé netěhotné ZP mladší 50 let, kteří se bojí injekcí, je možností živá atenuovaná chřipková vakcíán (LAIV) (v ČR zatím není k dispozici).

Některá zařízení vyžadují písemný negativní revers (písemné odmítnutí doporučené vakcinace). Toto opatření zatím neprokázalo zvýšení proočkovanosti >70%-80% (99,115,121-123). Zařízení, která vyžadují tento negativní revers by měli ZP vzdělávat o prospěchu vakcinace.

Každé zdravotnické zařízení by mělo mít komplexní chřipkovou vakcinační strategii, která zahrnuje vzdělávání o chřipce, včetně rizika pro ZP a pacienty, a o vakcíně. Program by měl zahrnovat snadno dostupné vakcinační místo a informovat ZP a jeho umístění a rozvrhu. Zařízení zaměstnávající ZP by měla svým zaměstnancům poskytovat vakcinaci zdarma (124). Nejúčinnější kombinace přístupů k dosažení co nejvyšší proočkovannosti ZP se v jednotlivých zařízeních liší. Nemocnice a zdravotnické organizace v USA mají tradičně imunizační strategie, ke kterým může patřit jedna či více z těchto složek: vzdělávání o chřipce, snadný přístup k vakcinaci, pobídky k vakcinaci, organizované kampaně, negativní reversy a legislativní a regulační snahy (např. povinnost vakcinace) (99, 115, 121-126).

Od 1.1.2007 požaduje Komise pro akreditaci zdravotnických organizací (Joint Commission on Accreditation of Health-Care Organizations) od akreditovaných organizací nabízení chřipkové vakcinace ZP včetně dobrovolníků a registrovaných nezávislých lékařů a hlášení proočkovanosti ZP (127). Jsou dostupné standardy pro měření proočkovanosti ZP jako míru výkonu zdravotnického zařízení (128). Od ledna 2013 bude "Centers for Medicaid Services" vyžadovat od nemocnic akutní péče hlášení proočkovanosti personálu jako součást programu kvality péče o pacienty.*

Účinnost, trvání imunity a bezpečnost vakcíny

Účinnost chřipkových vakcín je variabilní v jednotlivých sezónách a závisí na věku a zdravotním stavu očkované osoby a shodě mezi vakcinačním a cirkulujícím virem. Kmeny chřipky určené pro vakcínu se každoročně v závislosti na mezinárodní surveillance a odhadu odborníků, které typy a kmenu viru budou cirkulovat v daném roce. Doporučuje se kažodorční vakcinace, dominující cirkulující chřipkové viry se od sezóny k sezóně mění a protože imunita s časem po očkování klesá (77).

Podle placebem kontrolovaných studií je nejčastějším nežádoucím účinkem vakcíny u dospělých bolest v místě vpichu (10%-64%) trvající

Doporučení

Každoroční očkování proti chřipce je doporučeno pro všechny osoby ≥6 měsíců, které nemají kontraindikaci; z této podstaty je doporučeno i očkování všech ZP, kteří nemají kontraindikaci. Chřipkové vakcíny se téměř každý rok mění alespoň v 1 obsaženém kmeni. Titry protilátek navíc během 1 roku po vakcinaci klesají. Z těchto důvodů se doporučuje očkování před každou sezónou. S očkováním se začíná co nejdříve při dostupnosti vakcíny pro následující sezónu. ZP by měli patřit ke skupinám zvažovaným pro prioritní vakcinaci při nedostatku vakcíny.

Jsou dostupné 2 typy vakcíny proti chřipce. LAIV (živá atenuovaná) se aplikuje intranazálně a je schválena pro zdravé netěhotné osoby ve věku 2-49 let. TIV (trivalentní inaktivovaná) se aplikuje intramuskulárně a je schválena pro všechny ≥6 měsíců věku. Oba typy vakcín obshahují stejné virové kmeny, které jsou vybrané ke stimulaci protektivní imunitní reakce proti kmenům, o kterých se předpokládá, že budou cirkulovat v nadcházející sezóně. Existovaly obavy z používání LAIV pro ZP pečující o pacienty v protektivním prostředí, ale přenos LAIV ve zdravotnickém zařízení nebyl hlášen. LAIV je možné použít pro všechny zdravotnické pracovníky, kromě těch, kteří pečují o těžce imunokompromitované hospitalizované osoby v protektivním prostředí. ZP, kteří sami mají rizikové faktory chřipky, jsou těhotné nebo ve věku ≥50 let by měli dostat TIV (a ne LAIV). TIV obsahující 60 mcg HA antigenu od každého vakcinačního kmene (Fluzone High-Dose, Sanofi Pasteur]) je alternativou pro osoby ≥65 let. Osobám ≥65 let může být podána jakákoli standardní TIV nebo Fluzone High-Dose (77). Většina TIV se aplikuje intramuskulárně. V květnu 2011 byla schválena TIV pro intraderální aplikaci jako aleternativa pro osoby ve věku 18-64 let (131).

Chřipková vakcíny (TIV a LAIV)

Očkovací schéma: Každoroční vakcinace sezónními vakcínami. TIV je dostupná v IM a ID formě. LAIV pro IN aplikaci. Intradermální vakcíny jsou indikovány pro osoby ve věku 18-64 let.

Indikace: Všichni ZP

Gravidita: Všechny ženy, které jsou nebo plánují graviditu jsou indikovány k TIV. Kontraindikace LAIV.

Kontraindikace: Anamnéza těžké (anafylaktické) reakce na vajíčka; předchozí těžká alergická reakce na chřipkovou vakcínu. LAIV indikována pouze pro zdravé netěhotné ženy ve věku 2-49 let. ZP pečující o těžce imunokompromitované osoby vyžadující protektivní prostředí by měli být očkováni TIV spíše než LAIV.

Spalničky

Očkovací schéma: 2 dávky SC; minimální interval 28 dní

Indikace: Doporučeno všem ZP bez průkazu imunity.

Průkazem imunity se rozumí: 1. písemná dokumentace vakcinace 2 dávkami živé spalničkové nebo MMR vakcíny v intervalu ≥28 dní nebo 2. laboratorní průkaz imunity nebo 3. laboratorně potvrzené onemocnění nebo 4. narození před rokem 1957. Pro osoby narozené před rokem 1957 by měla být vakcinace též zvažována.

Kontraindikace:

1. Gravidita;

2. imunokompromitované osoby
imunodeficity
HIV infekce (s těžkou imunosupresí)
leukémie
lymfom
generalizovná malignita
imunosupresivní terapie (kortikosteroidy, alkylující léky, antimetabolity)
radiace
3. anafylaxe po želatině nebo želatinu-obsahujících produktech; anafylaxe po neomycinu
4. nedávná aplikace imunního globulinu

Poznámka: ZP očkovaný v letech 1963-1967 usmrcenou vakcínou nebo usmrcenou vakcínou s následným podáním živé vakcíny nebo vakcínou neznámého typu by měli být revakcinováni 2 dávkami živé vakcíny.

Parotitida

Očkovací schéma: 2 dávky SC; minimální interval 28 dní

Indikace: Doporučeno všem ZP bez průkazu imunity. Průkazem imunity se rozumí: 1. písemná dokumentace vakcinace 2 dávkami živé parotitické nebo MMR vakcíny v intervalu ≥28 dní nebo 2. laboratorní průkaz imunity nebo 3. laboratorně potvrzené onemocnění nebo 4. narození před rokem 1957. Pro osoby narozené před rokem 1957 by měla být vakcinace též zvažována.

Kontraindikace: Gravidita; imunokompromitované osoby (viz spalničky), včetně HIV-infikovaných s těžkou imunosupresí; anafylaxe po želatině nebo želatinu-obsahujících produktech; anafylaxe po neomycinu

Poznámka: ZP očkovaný před rokem 1979 usmrcenou vakcínou nebo vakcínou neznámého typu by měli zvážit revakcinaci 2 dávkami MMR vakcíny.

Zarděnky

Očkovací schéma: 1 dávka SC; (většina ZP dostane 2 dávky MMR vakcíny díky požadavku 2 dávek parotitidy a spalniček)

Indikace: Doporučeno všem ZP bez průkazu imunity. Průkazem imunity se rozumí: 1. písemná dokumentace vakcinace 1 dávkou živé rubelové nebo MMR vakcíny nebo 2. laboratorní průkaz imunity nebo 3. laboratorně potvrzené onemocnění nebo infekce nebo 4. narození před rokem 1957. Pro osoby narozené před rokem 1957 by měla být vakcinace též zvažována.

Kontraindikace: Gravidita; imunokompromitované osoby (viz spalničky), včetně HIV-infikovaných s těžkou imunosupresí; anafylaxe po želatině nebo želatinu-obsahujících produktech; anafylaxe po neomycinu

Poznámka: Riziko malformací plodu v důsledku vakcinace těhotné ženy je zanedbatelné. (Zdroj: CDC. Revised ACIP recommendation for avoiding pregnancy after receiving a rubella-containing vaccine. MMWR 2001;50:1117. ) Tyto ženy by měly být poučeni o teoretické možnosti poškození plodu.

Tetanus a diphtheria (toxoidy) a acelulární pertuse (Tdap)

Očkovací schéma: 1 dávka IM co nejdříve bez ohledu na interval od předchozí dávky TT nebo Td. Po aplikaci Tdap rutinní booster Td každých 10 let.

Indikace: Všichni ZP bez ohledu na věk.

Kontraindikace: Anamnéza těžké alergické (anafylaktické) reakce na jakoukoli složku Tdap. Vzhledem k důležitosti vakcinace proti tetanu osoby s anamnézou anafylaxe po Tdap nebo Td by měly být vyšetřeny alergologem k určení, zda jsou alergické na tetanový toxoid nebo zda mohou být bezpečně proti tetanu očkované. Při anamnéze encefalopatie (koma nebo prolongované křeče) během 7 dnů po aplikaci pertusové vakcíny bez jiného vysvětlení by měla být aplikována Td vakcína (místo Tdap).

Poznámka: V profylaxi tetanu při ošetřování rány, pokud v minulosti ještě nebyla aplikována Tdap vakcína (Zdroj: CDC. Update on adult immunization: recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP). MMWR 1991:40(No. RR-12). )

Varicelová vakcína

Očkovací schéma: 2 dávky SC v interavlu 4-8 týdnů

Indikace: Všichni ZP bez průkazu imunity.

Průkaz imunity definován jako nejméně 1 z následujících:

1. Ppísemná dokumentace 2 dávek varicelové vakcíny.

2. Laboratorní průkaz imunity. Komerční eseje je možné použít k ověření imunity indukované infekcí, ale pro detekci postvakcinační imunity nejsou dostatečně senzitivní (mohou mít falešně negativní výsledek).

3. Laboratorně potvrzené onemocnění.

4. Lékařem potvrzená diagnóza varicely.

5. Lékařem ověřená anamnéza varicely.

6. Lékařem stanovená diagnosa zosteru.

7. Lékařem verifikovaná anamnéza zosteru.

U osob, jejichž diagnosa nebo anamnéza není ověřena lékařem nebo kteří mají atypické nebo mírné onemocnění by měl lékař epidemiologickou vazbu na typický nebo laboratorně potvrzený případ nebo lab. potvrzení, pokud bylo během onemocnění provedeno. Pokud nemůže lékař diagnosu či anamnézu potvrdit, pacient by měl být považován za neimunního.

Kontraindikace: Gravidita; imunokompromitované osoby (viz spalničky), anafylaxe po želatině nebo neomycinu

Vakcinace může být zvažována u HIV-infikovaných adolescentů a dospělých s CD4+ T-lymfocyty >200 buněk /ul. 6 týdnů po vakcinaci kontraindikovány ssalicyláty.

Poznámka: Protože 71%-93% dospělých bez anamnézy varicely jsou imunní, serologické testovaní před vakcinací bude pravděpodobně nákladově efektivní.

Varicella-zoster imunní globulin

Očkovací schéma: 125U/10 kg IM (minimální dávka: 125U; maximální dávka: 625U)

Indikace: Osoby bez průkazu imunity s kontraindikací varicelové vakcíny a s rizikem těžkého průběhu varicely a komplikací (např. imunokompromitovaní pacienti nebo těhotné ženy) při známé nebo pravděpodobné vnímavosti k varicele po přímém nepřechodné expozici infikovanému personálu nebo pacientu

Poznámka: Serologické testování může pomoci v rozhodování o indikaci varicella-zoster imunního globulinu.

Kvadruvalentní meningokoková vakcína (A,C,Y,W135)

Očkovací schéma: konjugovaná pro ZP ve věku 19-54 let, polysacharidová pro ZP ve věku >55 let, 1 dávka; booster po 5 letech při přetrvávání rizika

Indikace: Kliničtí a výzkumní mikrobiologové, kteří mohou být rutinně exponováni izolátům Neisseria meningitidis

Kontraindikace: Bezpečnost během gravidity nebyla zjišťována; v graviditě kontraindikace, pokud není vysoké riziko infekce.

Tyfové vakcíny

Očkovací schéma: IM vakcína 1 dávka, booster každé 2 roky. Orální vakcína 4 dávky obden. Výrobce doporučuje přeočkování 4 dávkami každých 5 let.

Indikace: Pracovníci mikrobiologických laboratoří, kteří často pracují se Salmonella typhi.

Kontraindikace: Těžké systémové nebo lokální reakce po předchozí dávce. Ty21a (orální) vakcína kontraindikována u imunokompromitovaných osob (viz spalničky) a při léčbě antibiotiky.

Inaktivovaná poliovirová vakcína (IPV)

Očkovací schéma: Pro neočkované dospělé 2 dávky v intervalu 4-8 týdnů a 3. dávka 6-12 měsíců po 2. dávce.

Indikace: Dospělí s rizikem expozice včetně ZP v úzkém kontaktu s osobami, které by mohly vylčovat polioviry. Řádně očkovaní dospělí v riziku expozice mohou dostat 1 booster dávku.

Kontraindikace: Hypersenzitivita nebo anafylaktická reakce na IPV nebo na antibiotika v IPV obsažených. IPV obsahuje stopová množství streptomycinu, polymyxinu B a neomycinu.

Text vznikl přibližným zkráceným překladem doporučení ACIPu a jeho přizpůsobením pro české podmínky:
Immunization of Health-Care Personnel, Recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP), Recommendations and Reports, Morbidity and Mortality Weekly Report (MMWR), November 25, 2011

Nahoru
Vytisknout