Aktivní imunizace (vakcinace)
Vakcíny jsou definovány jako celé mikroorganismy nebo jejich části, které se aplikují s cílem prevence infekčních nemocí. Ve vakcínách může být obsažen celý inaktivovaný mikroorganismus (např. polio, HepA), část organismu (acelulární pertuse, HPV, HepB), polysacharidové pouzdro (pneumokokové a meningokokové polysacharidové vakcíny), polysacharidové pouzdro konjugované na proteinový nosič (Hib, pneumokokové a meningokokové konjugované vakcíny)), živé oslabené mikroorganismy (morbilli, parotitis, rubella, varicella, rotavirus a živá atenuovaná chřipková vakcína) a toxoidy (tetanus a diftérie). Toxoid je modifikovaný bakteriální toxin, který se stal modifikací netoxickým, ale uchoval si schopnost indukovat aktivní imunitní reakci proti toxinu.
Kromě imunizačního antigenu mohou vakcíny obsahovat různé další složky. Suspenční tekutinou může být sterilní voda nebo fyziologický roztok, může to být ale i komplexní tekutina obsahující malé množství proteinů nebo jiných látek odvozených od biologických systémů používaných ke kultivaci imunobiologické látky. Konzervační látky, stabilizátory a antimikrobiální látky se používají k inhibici bakteriálního růstu a k prevenci degradace antigenu. K těmto složkám patří želatina, 2-fenoxyetanol a specifická antimikrobiální agens. Konzervační látky se přidávají do lahviček obsahujících více dávek vakcíny, primárně k prevenci bakteriální kontaminace při opakovaném vstupu do lahvičky. V minulosti mnoho vakcín pro děti obsahovalo jako konzervační látku thimerosal, jehož součástí je etyl-rtuť. Ačkoli nebyly prokázány žádné nežádoucí účinky thimerosalu, tato konzervační látka se již rutinně nepoužívá. V současné době se v České republice nepoužívají žádné vakcíny v lahvičce na více dávek a žádné vakcíny neobsahují thimerosal. V některých vakcínách jsou adjuvancia, která zvyšují imunitní odpověď na vakcinační antigen a umožňují použití jeho nižšího množství. Již desítky let se používají jako adjuvancia soli hliníku. K moderním novým adjuvanciím patří AS03 (GSK), AS04 (GSK) a MF59 (Novartis). Vakcíny obsahující adjuvancia by se měly aplikovat hluboko do svalu k zabránění lokální iritace, tvorby granulomu a nekrosy sdružené s SC nebo intrakutánní aplikací.
Vakcíny mohou indukovat imunitu stimulací tvorby protilátek, buněčné imunity nebo obou složek. Předpokládá se, že protekce navozená většinou vakcín je zprostředkována primárně B lymfocyty, které produkují protilátky. tyto protilátky mohou inaktivovat toxiny, neutralizovat viry a bránit jejich připojení na buněčné receptory, usnadňovat fagocytosu a zabíjení bakterií, podílet se společně s komplementem na bakteriální lýze a bránit adhezi na slizniční povrchy interakcí s bakteriálním buněčným povrchem.
Většina B-lymfocytárních reakcí vyžaduje pomoc CD4 T-helper lymfocytů. Tyto T lymfocyt–dependentní reakce navozují vysoké hladiny funkčních protilátek s vysokou aviditou, během času vyzrávají z primárně IgM reakce na dlouhodobou perzistentní IgG a indukují imunologickou paměť, který vede k silnější reakci při opakované stimulaci (boosting). T lymfocyt-dependentní vakcíny, které obsahují proteinové složky, indukují dobrou imunologickou reakci již v časném kojeneckém věku. Naopak polysacharidové antigeny indukují B-lymfocytární reakce bez pomoci T-lymfocytů. Tyto T lymfocyt–independentní vakcíny jsou sdruženy se špatnou imunitní reakcí u dětí do 2 let věku a nevykazují booster reakce při opakované expozici antigenu. Z tohoto důvodu se polysacharidy konjugují (kovalentně váží) na proteinové nosiče a tím mění vakcínu na T-lymfocyt dependentní. Oproti polysacharidovým vakcínám indukují protilátky s vyšší aviditou a imunologickou pamětí, která způsobuje booster reakci při opakované expozici antigenu, dlouhodobou imunitu a kolektivní ("herd") imunitu snížením nosičství mikroorganismu. V současné době se používají konjugované vakcíny proti všem 3 opouzdřeným bakteriím způsobujícím invazivní onemocnění, tedy proti Hib, pneumokokům a meningokokům.
Sérové protilátky mohou být detekovatelné již 7-10 dní po vakcinaci. Časné protilátky jsou většinou ve třídě IgM, které fixují komplement. S poklesem IgM stoupají IgG. Vrchol koncentrace IgG bývá zhruba 1 měsíc po vakcinaci a u většiny vakcín protilátky perzistují po určitou dobu po primovakcinaci. Sekundární nebo booster reakce jsou rychlejší a způsobují rychlou proliferaci paměťových B a T lymfocytů.
Posouzení imunitní reakce se u většiny vakcín provádí vyšetřením sérových protilátek. Ačkoli detekce hladiny protilátek považované za protektivní může znamenat imunitu, ztráta detekovatelných protilátek po určité době nemusí nezbytně znamenat vnímavost k infekci. Některé vakcíny indukují imunologickou paměť, která vede k booster či anamnestické odpovědi při expozici mikroorganismu, čímž je zajištěna protekce. V některých případech se pro posouzení imunitního stavu měří buněčné reakce. Pro některé vakcíny (např. acelulární pertusi) není stanoven žádný korelát protekce.
K živým atenuovaným vakcínám rutinně doporučovaným pro děti patří MMR vakcína proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím (z morbilli, mumps, rubella); rotavirové vakcíny a varicelová vakcína. V USA je dostupná chladově-adaptovaná živá atenuovaná chřipková vakcína (LAIV) pro nerizikové pacienty ve věku 2-50 let. V Evropě tato vakcína zatím není k dispozici. Také pouze v USA je dostupní vakcína proti herpes zoster.
Živé atenuované vakcíny navozují dlouhodobé imunitní odpovědi. Viry se replikují, dokud imunitní reakce reprodukci nezastaví, obdobně jako při přirozené infekci. Většina živých vakcín se podává v 1 nebo 2 dávkách. Cílem 2. dávky je navození primární imunitní odpovědi u osob, u kterých selhala 1. dávka. Příkladem tohoto principu je MMR vakcína.
Ostatní rutinně používané vakcíny jsou inaktivované. Tyto vakcíny k vyvolání adekvátní imunitní odpovědi většinou potřebují více dávek a k udržení imunity potřebují booster dávky. Některé inaktivované vakcíny ale mohou také navodit dlouhodobou a možná i celoživotní imunitu. K nim patří HepB a IPV vakcíny.
V příloze této stránky jsou uvedeny vakcíny dostupné v České republice a jejich stručná charakteristika.
Příloha: Dostupné vakcíny.xlsx